Jmenuji se Ilona Víznerová. Od roku 1983 jsem dcerou svých rodičů a sestrou staršího bratra. Od svých cca 8 let jsem skautkou. Skauting provázel celé mé dospívání a formoval můj vztah k přírodě, cestování a lidem. Od roku 2002 jsem absolventkou Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové. Můj obdiv a láska k českému znakovému jazyku mě přivedl ke studiu logopedie.

Od roku 2006 jsem absolventkou jednooborové neučitelské logopedie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Hned po studiu jsem měla možnost pracovat s Neslyšícími na škole pro děti s vadami sluchu a řeči v Hradci Králové (www.neslhk.com). Na částečný úvazek tam pracuji dodnes.

V roce 2009 jsem se stala manželkou báječnému muži Davidovi a hned rok poté maminkou dceři Leničce a necelé tři roky poté i dceři Klárce. Mateřství mě změnilo. Rodičovská dovolená byl pro mě magický čas, kdy jsem si zvědomovala a přehodnocovala staré postoje, přesvědčení, programy a začala si „pročišťovat“ různé oblasti svého života. Uvědomila jsem si, že jsem hodně v hlavě, v myšlenkách a málo cítím a vnímám svoje tělo. Málo dávám průchod emocím v celé své škále. Tak jsem se dostala k vědomému doteku.

V roce 2016 jsem absolvovala desetidenní výcvik celostní smyslné masáže (www.ease.cz) a začala probouzet a zcitlivovat svoje tělo. Tento proces trvá dodnes.

S uvolňováním těla a rozprouděním životní kreativní síly vznikl na rodičovské dovolené v roce 2015 projekt divadelních logopedických pohádek (www.zirafazofka.cz). Je pro mě trochu útěkem od každodenní individuální práce s klienty a způsobem, jak v lehkosti předávat logopedická poselství a motivovat děti ke spolupráci. Zjistila jsem, že do těla a přítomného okamžiku mi pomáhá se dostat skrze tanec.

Od dětství mám ortopedickou vadu. Mám hypermobilní klouby a v kombinaci s rychlým růstem se mi začaly zvrkat kolenní čéšky. V průběhu života jsem prodělala několik operací kolen – od té doby neběhám a neskáču. Vždy jsem ale milovala tanec. Myslela jsem si, že v tomto životě mi není souzeno tančit, ale pouze tanec obdivovat.

Jedno z přesvědčení, které odbourávám. Před pár lety mi ale do života přišel spontánní tanec. Navštěvovala jsem lekce Zuzky Říhové (http://www.abecedapoznani.cz/prirozeny-tanec) a byla jsem nadšená – tančím naplno v bezpečném kruhu žen dle svých fyzických možností. Vyzkoušela jsem i flamenko u Heleny Korejtkové (www.flamenko.cz). Moc se mi líbilo, ale nedělalo mi dobře na kolena.

V roce 2017 mi do života přišel koncept Loona dance – taneční meditace pro ženy. Vznikl v roce 2011 taneční praxí Lucie Kupcové. Více informací na www.loonadanceacademy.cz. Loona dance – tanec pánevní oblasti (lůna) a tanec Luny (protancovávají se lunární, ženské cykly – panna, matka, čarodějka, vědma).  Líbí se mi, že jeho motem bylo poznávat sebe sama v jemnosti skrze tanec, meditovat a relaxovat tancem, rozvíjet svoji ženskost, rozvíjet pravou hemisféru (prožitky, pocity, vnímání, intuici, kreativitu). V srpnu 2018 jsem úspěšně zakončila roční studium Loona dance a stala se akreditovanou lektorkou. V roce 2018/2019 jsem na vyzvání lektorky školy pánevního dna Jolany Novotné ( https://jolananovotna.cz ) s vděčností jezdila tančit LD do Nového Bydžova. V září 2019 začínám tančit v Hradci Králové. Svůj seberozvoj prohlubuji i v druhém ročníku studia LD, kde rozvíjím svého pozorovatele.

Loona dance není o technice, složitých pohybech, choreografii. Je spíše o prožitku. Klade velký důraz na koncentraci na dělohu a celou pánev. Zvládám ho i já po několikanásobných operacích kolen. Kdo umí chodit, umí i tančit. Přijďte si ho vyzkoušet se mnou. Přijďte si prožít tento tanec a objevit krásu v jeho jednoduchosti. Přijďte probudit a oživit svá těla a užít si radost z tance.